Nejsem sportovní psycholog a v oboru mentální odolnosti mám před sebou ještě dlouhou cestu. I přes to, že to o mě málo kdo ví, před každým závodem nebo turnajem mě doprovází tak vysoká nervozita před výkonem, že pokud by se rozdávaly ceny za nejvystresovanějšího závodníka, získal bych první tří místa.
Za svou sportovní kariéru jsem absolvoval hromadu závodů a turnajů v nejrůznějších sportovních odvětvích. Někde na amatérské úrovni, někde se mi podařilo přičuchnout k Evropské scéně.
V tomhle článku bych se chtěl podělit o to, co mi pomáhá dostat nervozitu před výkonem pod kontrolu a zvládnout strach před zápasem.
Do určité míry je odvážné sdílet téma tohohle článku a jsem přesvědčený, že odborník na sportovní psychologii si bude klepat na čelo, jestli se k mému výtvoru někdy dostane. Zároveň jsem přesvědčený, že existují daleko lepší příručky týkající se mentální přípravy sportovce.
Ale potom, co jsem absolvoval svůj první grapplingový turnaj bez známky strachu nebo stresu a do každého zápasu jsem se těšil jak na rozbalování vánočních dárků jsem se rozhodl podělit se o to, co mi vyšlo a co může pomoct dál.
JE TO O HLAVĚ
Pokud by existoval seznam nejméně užitečných rad, frázi „Je to o hlavě, to zvládneš!“ bych osobně zařadil na první místo.
Očekávání je to, co je příčinou každého stresu a strachu před výkonem. Nezklamat, podat výkon.
Pokud náhodou v tepovce 220 pochytím tuhle geniální radu můj stres se zdvojnásobí. „Je to o hlavě“ mě dostane pod ještě větší stres, protože najednou vnímám nejen očekávání z výkonu, ale musím dokázat, že nejsem labilní a jsem mentálně odolný.
Znáš to, když je tvoje tepovka na 440 (zdvojnásobená psychickou podporou) snažíš se během výkonu rozluštit záhadu, jak přimět svojí hlavu „Být v pohodě“. „Věř si, máš na to“ překvapivě nefunguje a kromě neuspokojivého umístění ze závodu odcházím se špatným pocitem a nenávistí z neúspěchu.
PROBLÉM OČEKÁVÁNÍ
Jsou věci, které ovlivnit můžeme a jsou věci, které ovlivnit nemůžeme.
I přes to, že jsem na svém grapplingovém turnaji vyhrál všechny svoje zápasy, a troufnu si říct, že suverénním výkonem, neumístil jsem se ani na třetím místě. To je skutečnost, kterou ovlivnit nemůžu. Byli tu zápasníci, kteří vyhráli stejně jako já, jen lepším způsobem a tak se posunuli dál díky lepšímu bodovému ohodnocení do boje o první tři příčky.
Na druhou stranu, jsou věci, které ovlivnit můžu a mám pevně ve svých rukách. Kvalitní rozcvička, kvalitní spánek před turnajem, odhodlání pokusit se v turnaji aplikovat to, co jsem se snažil naučit během tréninku.
Například, během turnaje došlo během kola k přerušení, například způsobené vypadnutím techniky. To je skutečnost, která fyzicky a kondičně lépe připravenému závodníkovi vezme jeho výhodu. Ale tuto skutečnost ovlivnit nemůže.
PŘÍKLAD VĚCÍ, KTERÉ OVLIVNIT NEMŮŽEME
- Kvalita soupeřů
- Nečekané události během závodu
- Celkovou výhru
PŘÍKLAD VĚCÍ, KTERÉ OVLIVNIT MŮŽU
- Svůj pokus během zápasu o určitou techniku
- Kvalitní příprava před zápasem
- Odhodlání najít během zápasu klid a užít si ho
Během zápasu nastane spoustu náhod, které naprosto změní aktuální průběh. Náhody, které vyřadí favority a dovolí zazářit neočekávaným outsiderům. Letošní zimní olympiáda je toho zjevným důkazem.
Nastavit si správná očekávání je tak prvním důležitým krokem za cestou k lepší psychické připravenosti. Nastavit si taková očekávání, která můžu kontrolovat.
MENTÁLNÍ PŘÍPRAVA
Procházel jsem se po lesní pěšině a pozoroval, jak Scooby (můj pes) prozkoumává blízké okolí zarostlé křovím. Podle jeho nadšení a hrabání jsem tipoval, že zrovna objevil myší díru v zemi.
Tohle je rituál, který poslední roky dělám před každým zápasem. (Tím nemyslím, že bych každý den před závodem chodil se Scoobym vyhrabávat myší díry v zemi). Během chůze si připravuju mentální přípravu. Pokládám si následující otázky:
Co je moje vnitřní a vnější motivace?
Jaká mám očekávání? Proč mám taková očekávání?
Z čeho mám strach?
Z čeho budu mít stres během zápasu?
Co mi vezme moje soustředění na přítomnost?
Co bych chtěl dokázat, kdyby o zápase nikdo nevěděl a nikdo ho neviděl, nikdo by se o něm nikdy nedozvěděl?
Svou psychickou nevyrovnanost pitvám dál do hloubky otázkou PROČ. Proč mám takovou motivaci? Proč mám očekávání XY? Proč mám zrovna tenhle strach?
JAK SE ZBAVIT OČEKÁVÁNÍ
Bylo pět minut do prvního zápasu. Jedno z mých očekávání v Brně bylo neztrapnit se, nenechat se porazit hloupou začátečnickou chybou. A přesně tenhle strašák se rozhodl, že je na čase začít úřadovat. A docela se mu to dařilo.
Zjistil jsem, že většina mentálních strategií pro managment stresu, který jsem našel v odborné literatuře má zásadní nedostatek a nefungují mi. Tyhle strategie učí, jak se strachu vyhnout, jak ho dokázat ignorovat a zůstat soustředěný. Myslím tím strategie jako „soustřeď se na přítomnost“ „teď a tady“ „soustředit se na dech“.
Osobně preferuju trochu jinej přístup.
Kašlu na přítomnost, na teď a tady. Budu si dejchat jak chci a prostě se do toho strachu ponořím a začnu ho zkoumat. Budu si s ním povídat. Jo, fakt si povídám se svým strachem.
„Tak tady si, čekal sem, že dorazíš a nenecháš si to tu ujít“
Mlčí.
,, Mám strach, že tohle bude strašný fiasko.“
Pořád na mě kouká trochu vyjeveně. „Víš, sem zvyklej, že se přede mnou většinou lidi schovávají“
„Tak když si sem vážil cestu, přece tě nebudu ignorovat. Řekni mi to nejhorší co sis pro mě představil“
A pak jen koukám na to, co si ten parchant připravil. Fakt si dal práci.
Jo věřím, že tohle může znít fakt zvláště, ale připustit si tu obavu, dát ji volnej průběh a přijmout to riziko, že to tak dopadne mi pomůže se zklidnit daleko víc, než přesvědčovat sám sebe mantrami o přítomnosti a soustředěnosti.
ČÍM MĚŘÍŠ SVŮJ ÚSPĚCH?
Večer před turnajem jsem se dozvěděl své soupeře. Netrpělivě jsem začal pročítat jejich profily a zápasnickou historii (což je, jak sem se později dozvěděl, amatérská chyba). Zápas ještě nezačal a já vnímal, jak se mi stahuje žaludek už teď. A to jen ve chvíli, kdy sem si z pohodlí gauče uvědomil, jaká skupina zabijáků stojí mezi mnou a mým očekáváním.
„Čím měříš svůj úspěch?“ je game changer. Tím se vracím k tomu, co už jsem jednou zmínil:
Jsou věci, které ovlivnit můžeme a jsou věci, které ovlivnit nemůžeme.
Měřit svůj úspěch tím, co nemám pod kontrolou, což vítězství je, je jako vsadit v loterii měsíční výplatu a očekávat, že dokážu zůstat naprosto v klidu.
Namísto toho dává daleko větší smysl, definovat si úspěch něčím, co můžu kontrolovat. V mém případě to bylo rozhodnutí užít si zápas a získat zkušenosti. Těšit se, až budu moct nastoupit na žíněnku a maximálně si to užít, nehledě na to, jestli vyhraju nebo prohraju. Srát na výhru.
TA SPRÁVNÁ PERSPEKTIVA
Jakou výhodu mi dala moje definice úspěchu na turnaji?
Chci se těšit, až budu moc nastoupit a zápas si užít, vyzkoušet si věci z tréninku proti novým soupeřům a získat nové zkušenosti, které mě posunout.
Samotná výhra pro mě nebude znamenat úspěch, pokud cena za výhru bude stres a nervozita.
V podstatě nesmrtelnost. Chodit do zápasu s čistou hlavou a mít to tak trochu u prdele. Vědomí toho, že na tom zas tolik nezáleží.
NEÚSPĚCH JAKO ZPĚTNÁ VAZBA
Když jsem se začal věnovat horolezectví, jedna z prvních věcí, co jsem začal dobrovolně dělat je padat. Spadnout v 5 metrech a snažit se rozbít o skálu co nejmíň. Seznámit se se strachem z pádu tak dobře, aby mi bylo jedno, jestli spadnu, nebo ne. Snažit se nespadnout (neprohrát) znamená, že svoje víko potenciálu budu držet zbytečně nízko.
Pokud je někdo v něčem lepší, pravděpodobně zažil víc selhání než ty.
VYHRÁL jSEM?
Ano, a Ne. Celý turnaj jsem ukončil ze 4 výhrami ze 4 zápasů. I tak to na umístění ale nestačilo. V celkovém součtu získaných bodů ve skupině moje celkové pozice nestačilo na postup do vyřazovací části.
Ale to, s jakým nadšením jsem mohl svoje působení ukončit pro mě vlastně byla daleko větší výhra, než 2 minuty slávy na bedně.
Někdy si prostě všechno sedne bez jediný chyby, ale i tak to nestačí. To je život. Život má občas svoje vlastní plány a tvoje vítězství nemusí být součástí.
Pokud řešíš stres před výkonem stejně jako já, napiš mi svou zkušenost.
Tohle téma budu dál rozebírat.